Jezero
Jezero. Rozsáhlá a neklidná vodní plocha rozpínající se mezi Lesem, hradem a Prasinkami. Když člověk stojí na jeho břehu, připadá mu, že se rozpíná až daleko za obzor a že je jako živé. I za krásných, slunečných a bezvětrných dní křižují jezero vlny a vlnky a voda v pravidelných intervalech, připomínající mořský příboj, útočí na břehy. A když se zvedne vítr, nebo dokonce přijde bouře, vlny začnou pěnit, hučet a běsnit. V takových chvílích je pak jízda na loďkách životu nebezpečná, o plavání nemluvě. Poměrně poklidná hladina se v takových chvílích změní v horstvo korunované ledovci pěny a cokoliv co se ocitne v její moci není ničím víc, než větévkou, se kterou si pohazuje.
Tam kde se pak jezero přibližuje k lesu, pralesní velikány natahují své lačné kořeny a pijí vodu přímo z jeho temných hlubin, ve kterých žije nespočetné množství živočichů a tvorů.
Na místě mezi hradem a lesem potom na břehu stává krátké molo k němuž je vychozená pěšina. To je místo, které slouží jako přístaviště případným plavidlům a hlavně jako rozběhová plocha pro studenty (a někdy i profesory), kteří se rozhodli si zaplavat. Když je krásné počasí. Na tomto molu je odložený i záchranný kruh, ale ten obvykle není potřeba. Většina lidí koupajících se v jezeře prošla školním plaveckým kurzem a v jezeře jsou prý strážci, kteří zasáhnou v případě, že se najde někdo, kdo toto školní nařízení poruší.